Historie TJ Sokola Dobřichovice
Počátky a zrání
Založení a prvá desetiletí sokolské jednoty v Dobřichovicích výstižně postihuje zpráva z roku 1934 sestavená tehdejším archivářem a kronikářem jednoty Antonínem Voříškem starším. Podstatnou část této zprávy k 35. jubileu jednoty otiskujeme v původním znění:
Jak vznikla „Tělocvičná jednota SOKOL v Dobřichovicích“
Dobřichovice znaly Sokolstvo dávno před založením naší jednoty. Vždyť téměř všecky výlety pražských sokolů na Karlštejn směřovaly přes naši obec, kde trávili svůj letní pobyt i někteří význační pražští členové jako br. Bureš, Stýblo, Storch, Víšek a snad i jiní, které jsem zde v kroji nevídal. Ač v obci nescházelo pokrokových občanů, nebylo zde čilého jednotlivce, který by se ujal přípravných prací, pokud k nám nebyl přeložen z Radotína učitel Jan Fon. Všechen společenský život se soustředil v „Kroužku divadelních ochotníků“, kde také vznikla první myšlenka na založení naší jednoty. První předběžná schůze svolána do hostince p Pechara, kde učitel Fon objasnil a vysvětlil myšlénku sokolskou. Výsledkem bylo jednomyslné založení „Sokola“.
Na den 29. května 1899 svolána veřejná schůze do sálu hostince „Na Staré Poště“, kde učitel br. Em. Roubal ze Smíchova promluvil o tom: „Jaký prospěch může občanstvo míti z jednoty sokolské“ V přednášce zdůvodnil, že sokolem býti znamená státi se užitečným sobě, obci, národu. Prorokováno o možnosti založení Sokola v Dobřichovicích a všeobecně uznáno, že národní povinnost velí tak učiniti. Zvoleni pánové : Frant. Procházka, starosta obce, Ant. Trousílek, rolník, Josef Kulíšek, rolník a Jan Fon, učitel, kteří se měli ujmouti přípravných prací. Pan Procházka uvolil se hraditi výlohy se zadáním stanov, které zadány k místodržitelství dne 2. června 1899. Dne 29. června uspořádal Kroužek divadelních ochotníků pouťovou zábavu ve prospěch zakládajícího se Sokola, která vynesla 46 zlatých 6 krejcarů. Na tehdejší dobu slušný výnos.
Ustavující valná hromada konána dne 30. července 1899 v sále hostince “ Na Staré Poště“ azahájena předsedou ustavujícího výboru p. Frt. Procházkou přivítáním všech přítomných. Učitel Fon přečetl pozdravný přípis župního náčelníka br. Svojsíka (pozn. red. -pozdější zakladatel Skautu, jehož maminka pocházela z dobřichovického mlýna) a učitel br. Roubal ze Smíchova pojednal o organizaci sokolské, vysvětliv její vznik, úkoly a cíle. Za členy přihlásilo se 33 bratří a to 2 zakládající, 15 přispívajících a 16 činných. Zakládajícími byli br. Frt. Procházka, poštmistr a starosta obce a Hugo Švéd, učitel. Přispívajícícmi: Frt. Bobek, řídíci učitel, Josef Kalina, učitel, Josef Kecek, rolník, Josef Křikava, obuvník, Josef Kulíšek, rolník, Josef Nosek, ml. rolník, Ant. Novák , hostinský, Frt. Pouček, šafář, Ant. Ráž, pleták, Viktor Říha, obch. příručí, Josef Šůra, rolník, Ant. Trousílek, rolník, Ant. Urban, listonoš, Vendelín Vít, obv. lékař, Frt. Vorel, kovář. Za činné: Karel Bobek, absolv. obch. akad. , Jaroslav Bolard, syn rolníka, Lad. Cicvárek, syn rolníka, Jan Fon, učitel, Jos. Host, listonoš, Rud. Host, krejč. dělník, Ant. Ježek, syn rolníka, Václav Landa, syn rolníka, Václav Straka, obchodník, Václ. Tomek, řezník, Ant. Voříšek, studující, Otta Vošahlík, kovářský dělník a Jan Zýka, mlynářský syn. Příspěvky stanoveny pro členy na 10 zl. jednou provždy, pro přispívající 2 zl. ročně a pro činné 10 kr. měsíčně.
Starostou zvolen br. Josef Kulíšek, místo starostou br. Jos. Šůra a náčelníkem br. Otto Vošahlík. Do výboru bratři : Frt. Bobek, Jan Fon, Jos. Kecek, Jos. Nosek, Ant. Trousílek, Frt. Procházka a Hugo Švéd. Za náhradníky : bratří Jan Zýka, Václ. Straka, Josef Kalina. Župními voliteli : br. Jos. Šůra st. , V. Straka, J. Zýka. Revisory účtů : Frt. Procházka ml. , Vend. Vít. Zástupcem do Č. O. S. br. Jos. Kulíšek.
Cvičení v létě stanoveno na zahradě, v zimě na sále hostince „Na Staré Poště“, kde stanovena i spolková místnost. Vzato na vědomí usnesení „Kroužku divadel. ochotníků“, že jako takoví býti přestávají a podrobují se vedení dramatického odboru Sokola. Tím ukončena ustavující valná hromada.
Ustavující schůze správního výboru konána dne 4. srpna 1899 a zvoleni: jednatelem, knihovníkem a správcem nářadí br. Fon, místonáčelníkem a zapisovatelem br. Frt. Procházka ml. , pokladníkem br. Jos. Kalina. Místnosti ku cvičení propůjčeny zdarma, pouze při zábavách a v zimě při cvičení nutno hraditi otop a světlo. Na zakoupení cvičebního nářadí povolena částka do 100 zl.
První kus nářadí, hrazdovou žerď, daroval starý sokol Kudrna, domovník „na druhé straně“, který nosil vous po vzoru Tyršově a měl svůj kroj dávno před založením naší jednoty a zúčastnil se v něm všech výletů pořádaných pražskými jednotami do našeho okolí. Podle zprávy náčelníka za měsíc srpen 1899 cvičilo se jedenáctkrát při průměrné návštěvě 12 cvičenců, ač se jich sešlo kupř. 5. /VIII. i 17 ku cvičení, naproti tomu 2. /VIII. jen 12. Cvičitelský sbor cvičil v témže měsíci čtyřikrát vždy po pěti borcích. Slavnosti rozvinutí praporu a veřejného cvičení v Řevnicích zúčastnilo se 16 členů, z nich 8 v kroji a cvičilo celé jedno družstvo o 12 mužích. Pořízeno nářadí : 1 letní hrazda v ceně as 8 zl. , 1 žerď ku šplhání za 1 zl. , 2 stojany ke skoku za 2 zl. , 1 můstek za 2 zl. , 15 tyčí za 1 zl. 50 kr. , 1 žíněnka za 3 zl. a 2 stálky za 20 kr.
Protože na nahodilou koupi nářadí v ceně 150 zl. nebylo v pokladně dosti peněz, hotovost činila 69 zl. 72 kr. , půjčili bratří Kecek, Procházka a Novák po 20 zl. a br. Fon 10 zl, aby se mohlo koupit. Podle náčelnické zprávy za měsíc září cvičilo se 16. krát o průměrném počtu dvanácti borců. Veřejného cvičení v Berouně zúčastnilo se 24 členů a cvičilo 13 ve dvou družstvech. Důmyslně uvádím tyto začátky podrobněji, aby bylo možno porovnat je s dobou dnešní. V prosinci začato se cvičením dorostu a cvičeno třikrát s osmi dorostenci. Okrskového cvičení sborů cvičitelských zúčastnilo se pět bratří. V lednu 1900 konány první šibřinky, měly ráz „cirkus“, výtěžek činil přes 200 K. Dne 27. května 1900 podniknut první výlet k sv. Janu pod Skálu a 16. září první veřejné cvičení. Za překrásného počasí cvičeno u Statuje (pozn. red. – Statuje – nově opravený kříž u odbočky do Karlíka, cvičení se konalo v místě dnešního pole mezi cestou do Karlíka a budovou školy) , kterou propůjčil p. Rosener, zúčastnilo se ho 19 jednot a cvičilo 13 jednot v 19 družstvech, celkem 120 cvičenců. Velké pochvaly dostalo se 26 cvičícím žákům, z nichž 13 bylo domácích. Největší zásluhu o zdar měla jednota smíchovská, která byla zastoupena 50 krojovanými bratřími a postavila sama 5 družstev. Na cvičišti se vůbec vstupné nevybíralo, proto byl úspěch pouze morální a pokladník pohořel. Porovnejte s dnešní dobou a dostaňte 300 členů do průvodu, jako se to podařilo tenkráte.
Ani vzdělávací činnost nebyla zanedbávána. Starali se o ni vzorně br. učitelé Fon i Švéd pořádáním přednášek, ba i s „Dělnickou Besedou“ sjednána úmluva o organizaci přednášek v obci. Jako prvá přednáška byla o „O sociálním významu tělocviku“ dne 8. prosince 1900 v hostinci “ U Kornádů“, kterou postavil před 83 účastníky br. Fon, bohužel za nepatrné účasti vlastního členstva. Z darů a nákupem pořízena slušná knihovna, na kterou, když ji jednota zveřejnila, usneslo se obecní zastupitelstvo přispívati ročně 40 K. Příjem jednoty za rok 1900 činil 496 K 47 hal. , vydání 468 K 76 hal. Nářadí oceněno na 358 K 40 hal. Nový hostinský „Na Staré poště“ br. Tomáš Petrák nejenže půjčuje sál úplně zdarma, uvoluje se ještě čistit ho za 20 K ročně. Tak pokračuje jednota až do roku 1903, kdy dochází k rozmíškám mezi členstvem, vzdává se starosta, náčelník a odchází i část cvičícího členstva. Br. Fon ujímá se všech osiřelých úřadů a vede je sám, ač je při tom již župním jednatelem. První zmínka o stavebním fondu učiněna opět br. Forem ve schůzi správního výboru 1. května 1904, kdy připomíná, aby přebytky ze zábav se k tomu účelu ukládaly. Zajímavé jest rozdělení výtěžků z divadla v prosinci 1904. Zisk 69 K 36 hal. věnován : Krejcarovému spolku 20 K, školnímu polévkovému ústavu 10 K, na divadelní fond 20 K a zbytek 19 K 36 hal. pokladně jednoty. Nepodařilo se mi zjistit z jakého podniku se nalézá ve zprávě za rok 1904 první položka na stavebním fondu: 11 K 50 hal.
Sletu v Lublani se zúčastnili 3 necvičící bratři. Zajímavá je zpráva bratra náčelníka za r. 1904. Ze 35ti členů jsou dva zakládající, 21 přispívajících a 12 činných. Největší počet cvičenců byl 14, nejmenší 7. Nejnepořádnější jest docházka v létě a jako příčinu uvádím naší vilovou čtvrť. (kuchařky). Tento stesk může býti opakován každoročně až po dnes. Příjem za rok 1905 činil 574 K 17 hal. , vydání 650 K 38 hal. , jmění 65 K. V r. 1906 příjem 225 K 97 hal. , vydání 3. 203 K 41 hal. V roce 1907 zemřeli dva význační členové jednoty, br. Jos. Kulíšek, první a dlouholetý starosta a vzácný člověk, bratr a vzorný řídící učitel Frant. Bobek. Téhož roku přesídlili i br. Jan Fon, který při této příležitosti jmenován za své zásluhy o jednotu, zakládajícím členem.
Během roku 1908 odešla část cvičícího členstva do nově založené D. T. J. , takže právem naříká br. náčelník na malý počet cvičenců, zbylo jich pouze 9. V roce 1909 pořádána oslava desetiletého trvání jednoty, při níž slavnostním řečníkem byl br. Fon, po jeho přednášce následoval koncert a večer sehrála společnost Faltysova slavnostní představení „Paní mincmistrová“ a „Damoklův meč“. Úspěch byl veliký, tím spíše, že mimo dary jednotlivých letních hostů daroval „Dobřichovický okrašlovací spolek“ 100 K, které s přebytkem slavnosti 50 K, uloženy na spořit. knížku, znějící: „Fond tělocvičny“.
V r. 1911 dne 17. září konána schůze dívek za účelem založení ženského odboru Sokola. Ihned počato se cvičením, ač teprve valná hromada 11. února 1912 vzala zřízení ženského odboru na vědomí. Pravidelně cvičilo 10 – 12 dívek, právě tolik co mužů. Jejich vedoucím byl br. Josef Nosek ml. Prvními členkami tohoto ženského odboru a od 25. února 1912 sestrami, byly: A. Vanžurová, M. Kospertová, A. Nosková, M. Kalousová, B. Zaoralová, M. Chadimová, A. Voříšková, M. Voříšková, R. . Humhalová, A Koušová jako činné, příspívajícími : A. Procházková, F. Šípová, M. Hamplová a Bl. Vošahlíková. Tím stoupl značně počet členstva, takže koncem r. 1912 čítá jednota 52 mužů a 16 žen.
Ani léta následující neliší se mnoho od předcházejících. Stále poměrně malý počet členstva, ještě menší počet cvičenců a málo peněz. Zato knihovna jeví značný vzestup. Z darů, z pravidelného příspěvku obce a hlavně sbírkou roku 1912 mezi našimi letními hosty, kteří věnovali sami na 500 K, vzrostla na 1196 svazků. I svým výběrem mohla býti vzorem mnohé městské knihovně. Téměř všichni naši národní spisovatelé byli, ne-li úplně, tož většinou zastoupeni.
V roce 1913 a 1914 byl starostou letos zesnulý br. Jos. Nosek st. , jednatelem br. Karel Havlík, náčelníkem br. Jos. Nosek ml. , pokladníkem br. Rud. Voříšek. Mělo se slavit v r. 1914 patnáctileté trvání jednoty a právě určený den slavnosti 29. /VII nastupovali dobřichovičtí bratři vojenskou povinnost. Ale zásluhou nebojácného br. starosty Noska, probíhal život jednoty nerušeně dále. Jsou provedeny zápisy o schůzkách 15. /X, 2. /XI. a 10/XII 1914, rovněž 5. /I. , 25. /II. a o valné hromadě 14. /III. 1915. Podle těchto měla jednota koncem r. 1914 57 členů, z těch bylo 20 mobilizováno, 16 žen, z nich 12 činných. Z krásné zprávy zástupce jednatele br. K. Skréty vyjímám několik slov: „Přikvačila tragédie lidstva. Vichřice kácející duby unesla i květy stromů sokolství ! Zemřela krása a nastala starost o holé bytí. Tak i nám jest v prvé řadě vzpomenouti bratří našich, dlících v poli, nechť dopřeje jim osud, aby se zdravě navrátili. V památný den 8. srpna sešli se zbylí bratři, členové správního výboru ku schůzi, v níž br. starosta Nosek vřele vzpomněl 30. letého výročí smrti našeho zakladatele br. dr. Miroslava Tyrše, vzpomněl narukovavších bratří, na které jednota bude stále pamatovat a jejich návratu toužebně očekávat. Za odešlého jednatele a pokladníka zvoleni náhradníci a usneseno pokračovat se zvýšenou činností v práci sokolské. A tak plynul život jednoty znovu, ovšem za stísněné nálady a v omezeném rozsahu. Tak dospěli jsme až k roku 1915, roku to Husovu. Pět set let od smrti Husovy a třeba se ptáti co dělati, či spíše co nedělati. Parády, průvodu a slov netřeba. To vše může býti zakázáno. Ale je potřeba vztáhnouti ruku ku klečím pluhu v brázdě společné, jak zůstal státi, když odvoláni naši nejlepší. Tedy znovu ku práci, k usilovné práci! Z role sokolské nebude a nesmí býti úhor!“ Bratře Karle Skréto, jak často mohou býti Tvá slova opakována i dnes ! Dojímavě působí i zjištění, že z důvodů válečných nikdo z členstva nevystoupil. Zajímavá je žádost obecního úřadu o půjčku 700 K na 4% úrok ze stavebního fondu jednoty, ku krytí výloh za ubytování haličských uprchlíků.
Žádosti vyhověno, to však tehdejší starosta br. Josef Nosek zamlčel, že jako starosta obce tímto způsobem ukryl jmění jednoty i že zbývající částky ukládal ve zdejší Kampeličce na knížku, znějící na jméno: „Ol. Kos“, zvratně „Sokol“. To přiznal až ve schůzi správ. výboru 24. /I. 1919. Po celý rok 1915 se vyvíjela pravidelná, byť i zmenšená činnost, jak o tom svědčí zápisy až do 18. /XI. , ale již o valné hromadě 20. /II. 1916 nemožno čísti zápis, protože knihy se nalézají u c. k. okresního hejtmanství. Ani zprávy činovníků z téhož důvodu nepodávány. Volby však provedeny a zvoleni : starostou br. Josef Nosek st. , místostarostou br. B. Váňa, náčelníkem br. Jos. Nosek ml. a jednatelem br. Karel Skréta. Ani léta 1917 a 1918 nepřinesla změn ve stálé práci ani v činovnících a tak dne 30. října 1918 bylo dopřáno br. starostovi Noskovi uvítati znovu zrozenou svobodu a vzpomenouti bratří, kteří na životech i utrpení k naší samostatnosti přispěli. V téže schůzi zvoleni bratří k navázání styků s místním sborem dobrovolných hasičů a dělnickou Besedou, za účelem zřízení „Národní stráže“. Nepřetržitá činnost naší jednoty po celou dobu válečnou dává skvělé vysvědčení nejen br. starostovi Noskovi a jeho synu náčelníkovi, dnes bohužel oběma mrtvým, ale i ostatním činovníkům a zbylému členstvu. To byly kvádry, na nichž byla jednota budována a které i nejhrůznější otřes beze změny přestály. Věčná budiž jim vzpomínka! Na valné hromadě 9. /II. 1919 za přítomnosti 44 mužů a 17 žen vzpomíná jednatel padlých a ve válce zemřelých bratří : Josefa Zíky, vzorného a oblíbeného náčelníka, Aloise Ráže, Josefa Bratla, Antonína Vláška, Josefa Rozsypala, Karla Kecka a bývalého pokladníka Rudolfa Voříška.
Volby provedené souhlasným přisvědčením daly následující činovníky : starostu br. Bohumila Váňu, jeho náměstka br. Mílu Zíku, náčelníka br. J. Duška. V ustavující schůzi dne 9. února zvolen jednatelem br. K. Skréta, pokladníkem br. J. Nosek ml. , za kterého nastupuje od července br. K. Havlík. Jubilejní rok 1919, dvacetiletého trvání jednoty oslaven dne 17. srpna slavnostní valnou hromadou, na které br. Jan Fon dává nadšeně přijatý návrh na založení „Družstva pro postavení sokolovny“. Prvním darem tomuto bylo 500 Kč od okresního výboru na Zbraslavi. Dne 24. srpna konáno veřejné cvičení, na kterém cvičilo 8 domácích a 14 cizích bratří, 18 dorostenců a 32 žáků. Dne 29 srpna konána slavnostní členská schůze spojená se skládáním slibu sokolského, který složilo 47 bratří a 34 sester.
Vzdor velkému přílivu členstva a nastoupení nových činovníků zůstává počet cvičícího členstva nezměněn, ba nedosahuje ani průměru před 20 léty. Jest zapsáno 13 cvičenců, průměrná návštěva činí 9, což je při 130 členech jistě málo. Naproti tomu žen zapsáno 17 a průměrná návštěva činila 12. Dorostenek zapsáno 12, průměrně cvičilo 8. Valné hromady v roce 1920 dne 2. května zúčastnilo se 37 bratří a 17 sester. Starostou zůstává br. Váňa, jeho náměstkem zvolen br. Frt. Veverka, jednatelem opět br. K. Skréta, pokladníkem br. Frt. Valtr.
Dne 22. srpna 1920 konáno veřejné cvičení v Letech, kde se tímto dnem zakládá pobočka naší jednoty. Koncem roku 1920 počíná jednání se řádem Křižovníků s červenou hvězdou v Praze jako majiteli zdejšího velkostatku o odprodej místa na letní cvičiště a budoucího místa pro sokolovnu.
Valná hromada v roce 1921 konaná dne 23. ledna zvolila starostou br. Frt. Veverku, náměstkem br. Jos. Brodeckého, náčelníkem br. V. Chadimu, jednatelem br. J. Duška, pokladníkem br. Frt. Valtra. Během roku 1921 jednáno stále o odprodeji místa na letní cvičiště, ale řád křižovníků odkazuje naše činovníky na příští rok, přece se jim ale podaří prostřednictvím pozemkového úřadu přiměti řád k povolnosti a v roce 1922 koupě provedena za cenu 8 Kč za 1 sáh. Volby v roce tomto mění opětně velkou část činovníků, tak zvoleni na valné hromadě dne 15. ledna starostou br. Jos. Horák, náměstkem br. Brodecký, náčelníkem br. Jos. Bartůněk, jednatelem br. Jos. Matl, pokladníkem br. A. Frýdl. V červnu stanovena pracovní povinnost pro každého člena do 50 let na 20 pracovních hodin za účelem úpravy a oplocení letního cvičiště.
Stavební družstvo, jehož členem mohl býti i nečlen sokolské jednot,y si ustavilo předsednictvo, které výbor jednoty schválil. Předsedou byl Josef Nosek st., pokladníkem br. E. Karman a jednatelem br. B. Váňa. Družstvo čítalo koncem roku 1923 50 členů, z nichž složili po 500 Kč J. Nosek st. , E. Karman, Žofie Zavřelová, Frt. Procházka st. a Jos. Brodecký. Jeho členové měli také dozor nad pracovní povinností. V témže roce provedena změna stanov podle vzorových Č. O. S. a zavedeno jednotné členství. Od července zastupuje odcestovavšího br. starostu Horáka, br. Brodecký. Valná hromada 14. ledna 1923 stanoví činovníky následovně: starostou br. J. Brodeckého, jeho náměstkem br. Frt. Valtra, vzdělavatelem br. H. Švédu, náčelníkem br. J. Bartůňka, náčelní sestru Kadetovou, pokladníkem br. A . Mikulu, jednatelem br. L. Schánila.
Tento rok byl velice rušný, bohužel nikoliv ve prospěch jednoty. Činovníci se vzdávali, cvičilo se tak, že župa byla nucena svými činovníky zasahovati a ku nové činnosti povzbuzovati. Nové volby na valné hromadě 27. ledna 1924 vynáší opětně nové činovníky. Starostou zvolen br. B. Křečan, náměstkem br. Frt. Koukolík, pokladníkem br. Mikula, vzdělavatelem br. Kulatý, náčelnicí s . A. Voříšková. Již v únoru odchází vzdělavatel a nastupuje za něho br. J. Žoha. Slavnost 25 letého trvání vynáší čistých 4. 113 Kč, které odvedeny staveb. fondu. Ačkoliv čítá jednota 96 členů, cvičí jich nejvýše 9, z 29 žen pak 6. Na valné hromadě 25. ledna 1925 zvolen starostou br. B. Křečan, náměstkem br. Jan Zýka, náčelníkem br. V. Havlena, náčelnicí s. A. Voříšková, vzdělavatelem br. Frt. Koukolík, jednatelem br. A. Voříšek, pokladníkem br. A. Mikula. Stavební družstvo podle pokynu Č. O. S. přeměněno na stavební odbor, který čítá 5 členů zakládajících, 38 činných a 8 přispívajících. Cvičební činnost osvětluje zpráva místonáčelníka br. Vl. Radovnického na členské schůzi dne 20. prosince 1925, která svolána za účelem stanovení kandidátky na příští valnou hromadu.
Br. Radovnický uvádí, že ze 30 členů cvičením povinných dochází do cvičení 3, dorostenci také 3 a žáků 8. To je návštěva v předsletovém roce. Valná hromada 31. ledna 1926 zvolila starostou opětně br. B. Křečana, místostarostou Jana Zýku, náčelníkem br. Vl. Radovnického, náčelnicí s. A. Voříškovou, vzdělavatelem br. A. Voříška, jednatelem br. V. Havlenu, pokladníkem br. J. Žohu. Ku zvýšení cvičební činnosti zakoupena pro letní cvičiště letní konstrukce. Ale ani br. Radovnickému nepodařilo se cvičení pozvednouti a tak se v dubnu vzdává činnosti a nastupuje za něho br. A. Humhal, kterému se konečně podařilo vzbuditi členstvo a nacvičiti jej tak, že se mohlo v počtu … (v originálu není doplněno) členů sůčastniti sletu.
Volby v roce 1927 potvrdily starostou br. Křečana, náměstkem br. Brodeckého, náčelníkem br. Humhala, náčelnicí s. Humhalovou, vzdělavatelem br. Radovnického, jednatelem br. Havlenu, pokladníkem br. J. Žohu. Členské schůzi dne 8. ledna 1928 přednesl br. K. Havlík návrh na zřízení sokolského biografu, návrh ten předložen valné hromadě dne 15. ledna, která jej schválila. Na této valné hromadě zvolen starostou br. J. Zýka, místostarostou br. K. Havlík, náčelníkem br. Humhal, náčelnicí s. A. Voříšková, vzdělavatelem br. Radovnický, jednatelem br. V. Havlena a pokladníkem br. J. Žoha. Bioodbor stanoven následovně : předsedou br. K. Havlík, jednatelem br. Havlena, účetním a zapisovatelem br. J. Žoha, správcem biografu a inventáře br. K. Holcát. Tímto počinem umožněno vlastně teprve jednotě vážně pomýšleti na stavbu sokolovny. Neboť předpokládaný výnos biografu mohl jedině stavbu umožnit. Tímto rokem také se v jednotě ustálily poměry tak dalece, že náčelník může hlásit pravidelnou návštěvu 12 mužů, 10 dorostenců a 36 žáků. Náčelnice pak 16 žen, v únoru docela 26 žen, 12 dorostenek a 26 žákyň. Vyjednáváno o koupi stroje co nejlevnějšího a nejlepšího, vymáhána koncese a tak starosti povzbudily nový život. Majitel hostince „Na Staré Poště“ br. Tomáš Petrák s nevšední ochotou podjal se přestavby sálu, který zvětšil o 50 plošných metrů a podle bezpečnostních předpisů úpravu dal provésti, zavázal se smlouvou na 10 roků k jeho pronajmutí za podmínek opravdu bratrských. Dne 30. července provedena kolaudace sálu, stanoveno vstupné na křesla 6 Kč, I. místo 5 Kč, II. místo 4 Kč a III. místo 3 Kč. Zahajovací představení konáno 5. srpna. Prvním operatérem byl p. J. Hasmann, při něm měli dosáhnouti prakse br. Karel a Josef Calda.
Vyprávění současníků
Na zprávu Antonína Voříška navazují svými vzpomínkami na třicátá a čtyřicátá léta dlouholetí činovníci jednoty, Antonín Havlík a Karel Gemperle. Život jednoty od padesátých do osmdesátých let popsal dlouholetý starosta Vojtěch Dyk a poslední desetiletí vylíčil bývalý starosta Jiří Geissler.
Léta třicátá a čtyřicátá
Při slavnostním zahájení sokolského kina byl dle vyprávění dnes již zemřelých promítán film Titanic. O představení byl velký zájem. Projektor byl zřejmě vybaven projekční žárovkou, nikoliv uhlíkovou lampou. Jedna žárovka byla v rezervě. Během promítání žárovka praskla a vznikla obava, že by mohla prasknout i ta náhradní. Tři dobrovolníci se proto vypravili v otevřeném autě praga picolo do Prahy pro další rezervu. V Radotíně hořelo a hasiči odmítali povolit přejezd hadic položených přes cestu. Povolili jej, když uvěřili historce, že auto veze těžce nemocného, jak jeden z cestujících pohotově předstíral, do nemocnice. Náhradní žárovka byla dovezena. Nemusela být použita a první filmové představení šťastně a s velkým úspěchem skončilo.
K 30. výročí založení získala jednota prapor, byl to dar Jarmily Havlíkové, která za pomoci Emilie Volfové prapor vyšila a na slavnosti 28. X. 1929 v sále kina představitelům Sokola předala s žerdí zakončenou kovovým sokolem a doplněnou stuhami od Karmanové a E. Volfové.
Provoz kina byl úspěšný. Brzy zaplatil náklady na zřízení a posunul úvahy o stavbě sokolovny od snění k reálným úvahám podloženým velkým nadšením, neboť v okamžiku rozhodnutí o výstavbě měla jednota na hotovosti asi 30. 000 Kč a předpokládaný náklad byl 300. 000 Kč. V sále kina „Na Staré Poště“ se mimo filmových projekcí o sobotách a nedělích v týdnu cvičilo (pondělí a čtvrtky ženské, v úterý a pátek mužské složky), byly pořádány taneční zábavy a jiné společenské podniky. Kámen na zhotovení základního kamene sokolovny byl vyhledán poblíž Malé Svaté u Zdic, kde se před lety v hajnovně seznámili zakladatelé Sokola dr. Tyrš a Fugner (na bývalé hajnovně je dodnes pamětní deska, připomínající toto setkání). Opracování kamene provedla kamenická dílna ve Zdicích. Při stavbě sokolovny byl základní kámen umístěn do zdiva vpravo před vchodem do budovy. Na uzávěru je vytesáno datum 8. 5. 1932.
Slavnostní položení základního kamene a tím i oficiální zahájení stavby bylo 8. 5. 1932. Slavnosti se zúčastnila řada pozvaných hostí, mnoho sokolů, sokolek a sokolská jízda v krojích. Všichni prošli v slavnostním průvodu obcí ke staveništi, kde se řečnilo a poklepávalo na základní kámen. Stavbu prováděl stavitel Francl, jehož návrh s připomínkami členů stavebního odboru jednoty byl uznán jako nejlepší. Sokolovna byla postavena velmi rychle. 24. 4. 1932 bylo určeno a vyměřeno stavební místo, v červenci byla budova zastřešena, v polovině srpna se pracovalo na vnějších omítkách a v den 100. narozenin dr. M. Tyrše 17. září 1932 byla budova prvně večer osvětlena. Na podzim se v budově začalo cvičit. Socha sokola nad vchodem do budovy byla získána z výzdoby sletiště po ukončeném IX. sletu konaném v témže roce.
V sokolovně bylo živo. Mimo cvičení pořádaly se v sále taneční zábavy, akademie, koncerty, hrálo se i divadlo. Bylo zhotoveno snadno demontovatelné pódium a sál byl vybaven přes celou šíři oponou. Pro pořádání některých akcí začal být sál malý a proto v roce 1938 bylo k jeho pravé straně (na sever) přistaveno přísálí s jevištěm pro loutkové divadlo. Činnost výrazně oživila příprava a nácviky na X. všesokolský slet v roce 1938 v atmosféře ohrožení republiky. Nový zápal i zvýšení úrovně cvičení přinesli noví členové, kteří museli opustit pohraničí po záboru Německem. Vypuknutí války zintenzivnilo život v jednotě, který byl přerušen dne 13. 4. 1941, kdy byla činnost zastavena, a 18. 10. 1941 byla sokolská organizace rozpuštěna a zakázána. Skupina cvičenců se nějaký čas tajně scházívala v sokolovně ke cvičení. Pod různými hlavičkami se hrál volejbal a ping-pong. Skupina chlapců v dorosteneckém věku jezdila s bývalým náčelníkem Karlem Běhounkem na cyklistické výlety a v příznivé zimě lyžovala. Část mladé generace uplatňovala svou aktivitu v dramatickém spolku „Malá scéna“, který našel přístřeší U Rousků proti nádraží.
Po válce jednota obnovila svou činnost 26. 5. 1945 valnou hromadou s volbou výboru. Začaly cvičit všechny složky. Byly pořádány plesy, velkorysé letní karnevaly i divadelní představení Malé scény. Přísálí z roku 1938 bylo podsklepeno a byla zde zřízena kuchyň a místnost pro podávání teplých jídel. Dne 25. 8. 1945 byla v Dobřichovicích slavnost vyzvednutí praporů Československé obce sokolské, které jí věnovali prezidenti Masaryk a Beneš. Během války byly ukryty u pana Straky, příbuzného dr. A. Hřebíka, nově zvoleného starosty ČOS a rodáka ze Řevnic. Byl jedním z mála členů předsednictva ČOS, který přežil koncentrační tábor. Prapor dobřichovické jednoty z roku 1929 se ztratil.
V roce 1946 bylo znárodněno kino, což výrazně zasáhlo do příjmů jednoty. Motorem života v tělocvičně a postupně i v celé jednotě se stal náčelník Heřman Janka. Dne 28. 10. 1947 byl slavnostně zahájen sletový rok s přípravou na XI. všesokolský slet roku 1948. Před londýnskou olympiádou v roce 1948 bylo v sokolovně krátké soustředění reprezentačního družstva gymnastů, které na závěr uspořádalo na cvičišti veřejné vystoupení. Únorové události 1948 byly předzvěstí konce ČOS. Do jednoty byl dosazen komunistický tříčlenný akční výbor. Přesto se všesokolský slet v tomto roce uskutečnil, jak bylo plánováno. Při sletovém průvodu Prahou došlo k projevům nesouhlasu s nastalým politickým vývojem ( z naší jednoty byla z průvodu vytažena, zatčena a uvězněna tehdejší vedoucí dorostenek L. Burdychová) a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Některé členky a členové byli vyloučeni a několik činovníků výboru nahrazeno novými. Mramorová deska umístěná před válkou u vchodu do sokolovny proti základnímu kameni, která připomínala zásluhy K. Havlíka za postavení sokolovny, byla rozbita. Vládním rozhodnutím byla tělesná výchova ve státě sjednocena nejprve pod názvem Československé obce sokolské.
Sjednocená tělovýchova
Organizace tělesné výchovy ve státě prošla na počátku padesátých let řadou změn. Byl zřízen Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport a v jeho čele 25. 4. 1950 stanul generál L. Svoboda. V průběhu dalších let v čele tzv. „sjednocené tělovýchovy“ vystupovaly různé osoby i různé sportovní svazy, kluby a jednoty. Tělocvičná jednota Dobřichovice si přes některé těžkosti mohla ponechat název Sokol jako jednota venkovská. Symbol – sokol s rozpjatými křídly – musel však být z terasy nad vchodem odstraněn.
Dobřichovická tělovýchova měla v jistém smyslu štěstí. Přes politické zásahy zůstala v jednotě řada zapálených činovníků a to se projevilo na hospodářském rozkvětu. Na pomoc si lze opět vzít zprávu pro valnou hromadu, tentokrát z 28. 1. 1950 :
Uplynulý rok byl naši jednotu rokem jubilejním, uplynulo 50 let od jejího založení v r. 1899. Jak se na sokolskou jednotu sluší, oslavili jsme jubileum činností všestrannou. Tělocvičný a sportovní ruch naší jednoty nevyrovná se přirozeně roku sletovému, ale můžeme býti vcelku spokojeni, neboť tělovýchovná činnost byla nepřetržitá a poměrně pravidelná. V činnosti vzdělávací a osvětové jsme prokázali, že i po stránce kulturní jsme nejčilejší organizací v Dobřichovicích. Uspořádali jsme 4 divadelní představení, sokolský ples, šibřinky, pomlázkovou taneční zábavu, jubilejní letní karneval, Mikulášskou a Silvestrovskou taneční zábavu.
Stavební odbor projednal a připravil plány pro přístavbu přísálí a divadelního jeviště. Projednával se projekt na přístavbu sokolovny a krajského sportovního střediska. Krajský národní výbor v Praze výměrem ze dne 15. 7. 1949 schválil povšechný upravovací (koncepční) plán územní u sokolovny v Dobřichovicích, 5. 12. 1949 plénum MNV v Dobřichovicích schválilo generelní projekt sportovního a výcvikového střediska…
Za stávajícím cvičištěm byl získán pozemek o rozloze cca 4,5 ha a to výměrem MNV Dobřichovice ze dne 16. 2. 1950 z parcelace polí křižovnického velkostatku. Přidělení pozemku bylo potvrzeno přídělovou listinou ministerstva zemědělství ze dne 7. 2. 1951. Dne 30. 4. 1950 byla slavnostně zahájena výstavba krajského sportovního střediska, které nakonec bylo vybudováno z velké části díky pracovnímu úsilí členů jednoty, ale i ostatních dobřichovických občanů. Financováno však bylo ze státních zdrojů. Z projektovaných zařízení nebyly realizovány tenisové dvorce. Kolaudace vybudovaných objektů proběhla v roce 1957 a ÚV ČSTV (Ústřední výbor československého svazu tělesné výchovy) zde zřídil výcvikové středisko pro pracovníky v tělovýchově, pořádaly se zde týdenní až dvoutýdenní kurzy, přičemž náklady na provoz byly hrazeny z prostředků ÚV ČSTV. Takto středisko fungovalo až do roku 1983. V tomto roce ÚV ČSTV nabídl výboru dobřichovické TJ převod sportoviště do jeho vlastní režie. Jednota nabídku přijala s podmínkou poskytnutí finanční dotace 1 milion korun na vylepšení svého materiálního vybavení. Tato dohoda byla nakonec podepsána 21. 10. 1983. V následujících letech až do roku 1990 jednota ubytovnu pronajímala a pořádala se tu školení obsluhy stavebních strojů.
V roce 1957 byl v areálu postaven tábornický srub, provozní budova u hřiště na kopanou, u Berounky vyrostla vodácká klubovna a nad jezem na pravém břehu plavecká závodní dráha, kterou však velmi brzy odnesla letní velká voda. Atletická dráha a další vybavení pro atletiku byly naddimenzovány a dlouhodobě se nepodařilo udržovat je v dobrém stavu. Střelnice postupně zastarala a přes řadu doplňků a dostaveb nemůže být používána. Mimo sokolovnu se od počátku 70. let modernizoval tenisový areál na Brunšově, kde byla postavena nová klubovna a čtvrtý dvorec. Bližší podrobnosti jsou uvedeny v pasáži věnované jednotlivým oddílům.
Počátkem 80. let politické orgány rozhodly o realizaci projektu výstavby sportovních hal v okresních a krajských městech po celé republice. V okrese Praha-západ byla výstavba haly přidělena na pozemek TJ Sokol Dobřichovice. Stavba byla realizována v tzv. akci „Z“ v hodnotě 7,5 mil. Kč. Po dokončení hrubé stavby na přelomu 80. a 90. let vznikly finanční problémy a stavba byla přerušena. Teprve 16. 7. 1993 byl celý objekt převeden do vlastnictví TJ. Stavba byla dokončena v témž, když byl získán příspěvek od ČOS ve výši 2,3 mil. Kč od ČOS na dostavbu a vybavení posilovny a sauny. Užívána je od roku 1994, kdy jako první akci přivítala Přebor České obce sokolské v badmintonu smíšených družstev. Slavnostního otevření haly se zúčastnil kromě starosty obce Dobřichovice dr. Kratochvíla i tehdejší místostarosta ČOS ing. Pinka.
Od 70. let se těžiště tělovýchovné činnosti přesouvalo do oddílů zaměřených na jednotlivé sporty a sálový tělocvik, kterému se dnes věnují oddíly všestrannosti, byl pěstován převážně žactvem a ženskými složkami.
Historie posledních deseti let
Polistopadové změny se promítly i do života jednoty. Jednotě bylo mimo jiné umožněno registrovat se u ministerstva vnitra a získat tak samostatnou právní subjektivitu s vlastními stanovami a názvem TJ Sokol Dobřichovice, k čemuž došlo 23. května 1990. Valná hromada 18. 4. 1993 schválila vstup jednoty do obnovené ČOS.
Vznikající konkurenční prostředí v oboru ubytovacích služeb i neuspokojivý stav ubytovny přivedly výbor TJ k rozhodnutí ubytovnu zmodernizovat. Nákladem cca 1,2 mil. Kč byly v letech 1990-91 vybudovány dvou až čtyřlůžkové pokoje, každý s vlastním příslušenstvím a předsíňkou. Celková kapacita ubytovny byla upravena na 47 lůžek.
Počátek 90. let je ve znamení změn zažitých stereotypů, a to jak v rovině osobních životů, tak i ve spolcích. Téměř vše se odvíjí od dostatku, resp. nedostatku peněz. Pravidelné dotace na provoz a činnost jednoty přestávají být přidělovány a jednota si musí začít zvykat na ekonomickou samostatnost. Nejen jednota; i její členové musejí pochopit, že provoz a údržba areálu něco stojí. „Bohužel“ nebo „bohudík“ (až historie ukáže, který výraz byl správný) podařilo se naší jednotě uzavřít smlouvu o pronájmu ubytovacího střediska s Ministerstvem vnitra České republiky. Slušný příjem z tohoto nájmu umožnil investovat další peníze do rozsáhlejší údržby a oprav, proto snad „bohudík“. „Bohužel“ ale tento pronájem nevytvořil na činovníky jednoty tlak, aby sledovali vývoj ekonomického prostředí a v podstatě do jisté míry zakonzervoval pocit, že vše jde samo a bez problémů. Toto vše vyšlo najevo až v roce 1996, kdy zásahová jednotka MV ČR z Dobřichovic odešla do jiného zařízení, a naší jednotě vznikla starost jak s areálem co nejefektivněji naložit.
Jedním z řešení byla nabídka na pronájem celého areálu. Na základě výběrového řízení byla v červnu 1998 podepsána smlouva se společností M+M Sportservis, s. r. o. na pronájem celého areálu na dobu 15 let. Vzhledem k finančním problémům nového nájemce došlo k opoždění plateb nájemného a smlouva byla posléze vypovězena.
Výpověď této smlouvy měla dramatický průběh a ovlivnila významně i chod jednoty. Střet generací a názorové rozdíly vyústily nejprve v ustavení oponentní komise na mimořádné valné hromadě 21. března 1998. Hlavním důvodem k tomuto kroku byla nespokojenost členů jednoty, kteří chtěli mít lepší přehled o krocích výboru a představenstva. Oponentní komise získala mandát ke svolání další mimořádné valné hromady, pokud by nesouhlasila s postupem vedení, čímž měla de facto právo veta. Tímto krokem byla pravděpodobně poprvé veřejně vyjádřena určitá nedůvěra ve stávající vedení jednoty.
Názorový střet vyvrcholil na mimořádné valné hromadě 22. listopadu 1998, kdy na základě zprávy oponentní komise došlo k odvolání stávajícího výboru a na přechodnou dobu do konání řádné valné hromady byl zvolen výbor nový. V rámci těchto změn došlo i ke změně starosty jednoty.
Jakkoli dramaticky byly tyto změny ve své době vnímány, po přečtení zprávy br. Voříška z roku 1934 shledáme, že časté změny činovníků mají v naší jednotě již svou tradici. Přesto rok 1998 pravděpodobně vstoupí do dějin jednoty jako rok, během něhož se nakonec konaly celkem čtyři valné hromady.
Dne 21. března 1999 se konala další, tentokrát řádná valná hromada a ta zvolila na následující tříleté období nový výbor ve složení : Jiří Novák, hospodář, Jaroslav Velc, pokladník, Ladislav Sejk, technický pracovník, Hana Brejlová, jednatelka, Ing. Ladislav Mestek, zástupce jednoty v komisi sportů při Jungmannově župě. Starostou byl zvolen ing. Jiří Geissler.
Po hořké zkušenosti s pronájmem areálu se nové vedení rozhodlo, že se pokusí spravovat a provozovat sportovní areál vlastními silami, takže od 1. března 1999 je celý náš osud beze zbytku v našich rukou. Do nejbližší budoucnosti nám tedy nezbývá, než si přát, abychom do třetího tisíciletí a druhého století naší existence vstoupili s neutuchajícím optimismem.